Irský vlkodav (v zemi původu Irish Wolfhound), v dávné minulosti se mu říkalo Irský pes nebo Velký pes z Irska.

Původ a historie

Zmínky o tomto prastarém plemeni pocházejí z doby asi 400 let před naším letopočtem. Keltové tehdy pravděpodobně záměrně křížili dogovité psy se starými chrty z Egypta za účelem vytvoření psa, který by při štvanicích rychlostí stačil koním a zároveň byl silný, ovladatelný a dobře snášel nepříznivé klima. Irský vlkodav také doprovázel Kelty při jejich válečných výbojích a všude, kde se objevil, způsoboval „obrovitý pes z Irska" údiv v řadách bojovníků. Měl strhávat jezdce z koňských sedel, nebo bojových vozů, proto byl kladen důraz na jeho velikost. Byl to tak úžasný a neobvyklý pes, že byl často posílán evropským panovnickým rodům jako luxusní dárek, opatřený obojky vykládanými drahokamy a zlatem. Tak se postupně Irský vlkodav rozšířil po celé Evropě, přestože jeho vlastnictví bylo výsadou právě jen panovníků a šlechty. V 17. století byl jejich export z Irska tak masivní, že musel být zakázán, protože tam plemeno málem zaniklo. Situace se opakovala v 19. století, ale díky snaze pana Grahama, který shromáždil poslední jedince, se plemeno uchovalo a chov mohl pokračovat. Zároveň byl díky němu ustaven standard. Nejbližším příbuzným vlkodava je Skotský deerhound.

Povaha a charakter

Irský vlkodav je od přírody přátelský a milý pes, který dobře vychází s lidmi i s ostatními psy. Při kontaktu s menšími zvířaty se u něj téměř vždy projeví lovecký pud, ale do jaké míry, to záleží na povaze konkrétního psa a na jeho socializaci. Je to lovecký pes, který honí zrakem, tzv. „sighthound", ale dokáže i stopovat, přestože nemá v psí říši právě ten nejlepší čich. Doma je Irský vlkodav jemný až něžný, je rozvážný, vyrovnaný, přátelský a velmi oddaný svému pánovi. Svoji rodinu miluje a je jí bezmezně věrný. Dobře se hodí i k dětem, kterým neublíží, ani když ho obtěžují. Když ho to už nebaví, prostě se otočí a odejde. Přes svoji velikost se dokáže přizpůsobit i menšímu prostoru a je možné ho tedy mít i třeba v panelákovém bytě. Potom je ale třeba několik vycházek denně a alespoň jedna delší, protože Irský vlkodav musí mít pohyb. Pokud žije v domku, je z něho výborný hlídač, který ale vetřelce nenapadá, pouze ho zastraší, vědom si své velikosti a síly.

Popis a vzhled

Je to velký, silný a svalnatý pes, který však působí elegantně a lehce, na rozdíl třeba od těžké a mohutné Německé dogy. Minimální výška v kohoutku u psa je 79 cm, ale je žádoucí, aby měl alespoň 86 cm a víc. Feny jsou o něco menší. Váha psa bývá od 54 kg a víc a od 41 kg u fen. Irský vlkodav má dlouhou hlavu s nepříliš širokou lebkou, dlouhou čenichovou partií, silnými zuby s nůžkovým skusem a malýma, složenýma ušima. Krk má dlouhý a svalnatý, hruď velmi hlubokou, prsa široká, bedra klenutá, břicho vtažené a ocas silný, dlouhý a lehce zahnutý. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné, svalnaté s přiměřeně velkými, okrouhlými tlapami a silnými drápy. Srst je drsná, hrubá a tvrdá a zvlášť dlouhá nad očima a na spodní čelisti. Barva může být šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, plavá nebo jiná jako u deerhounda. Průměrná délka života vlkodava je 12 až 14 let.

Plemenný standard

Podle FCI (Mezinárodní kynologické federace) je Irský vlkodav zařazen do skupiny X. - Chrti, sekce 1- hrubosrstí chrti, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka pro ČR je IW. Původním využitím to byl lovecký pes pro lov vysoké a vlků, nyní převážně společenský pes.

Základní péče

Irský vlkodav potřebuje pro svůj zdravý fyzický i psychický vývoj hodně pohybu, běhání a dlouhých procházek. Velmi důležitý je jeho správný růst, který nesmí být uspěchán. Irský vlkodav roste nejvíc od 4. do 7. měsíce, pak se jeho růst zpomaluje, pes dospívá zhruba ve třech letech, fena o rok dříve. Důležitá je jeho strava, která musí být kvalitní a vyvážená, a před koupí štěněte si musíme být vědomi toho, že to něco bude stát. Ve štěněčím věku je potřeba ho dobře socializovat a snažit se zmírnit jeho lovecké pudy při styku s ostatními, hlavně menšími zvířaty.