(Gordon setter)

Původ plemene Gordon setr

V sídle vévodů Gordonů byli chováni angličtí setři, a to v tricolor barvě. Podle všeho jeden z ošetřovatelů vévody omylem zkřížil fenu setra s černě pálenou kolií, tato kolie se od dnešních lišila především mohutnou silnou postavou a velkou lebkou. Kříženci se vévodovi zalíbili natolik, že začal s jejich šlechtěním, tím vznikl ustálený jednotný typ a později plemeno Gordon setr. 0 původu gordon setra se však stále vede mnoho dohadů. Tato verze se však zdá být nejpravděpodobnější.

Povaha Gordon setra

Tento setr je kamarádský, mírný, citlivý, živý a oddaný své rodině. K domácím zvířatům a jiným psům je přátelský. Děti miluje. Je velmi inteligentní, učenlivý a společenský. Dokáže být ale rovněž svéhlavý. Pokud má dostatek pohybu, který potřebuje, je doma klidný a bezproblémový. Rád prozkoumává nová území, proto má mírné sklony utíkat. Gordon setr není hlídací ani obranářský pes, je to lidumil, k cizím lidem je však zdrženlivý.

Popis a vzhled

Psi měří v kohoutku přibližně 66 cm, feny asi 62 cm, váha se pohybuje okolo 29,5 kg, feny váží 24,5 kg. Oči má gordon setr jasné a hnědé. Nejsou ani zapadlé ani vystouplé, posazené těsně pod obočím, mají bystrý a inteligentní výraz. Uši jsou středně velké a tenké. Posazené nízko v linii obočí a přiléhají těsně k hlavě. Ocas může být přímý nebo lehce šavlovitý. Je nesený horizontálně nebo pod linií hřbetu. U kořene je silný, rovnoměrně se zužuje do špičky. Srst ocasu je dlouhá a přímá, vytváří vlajku, ta se zkracuje ke špičce.

Chůze Gordon setra je pravidelná, pohyb volný a přímý.

Srst Gorgon setra je lesklá uhlově černá, bez rezavého odlesku, kaštanově hnědé odznaky se objevují na zadních a předních končetinách, dále na hrudi a krku.

Plemenný standard

Podle klasifikace FCI patří Gordon setr do skupiny 7 - stavěcí psi (ohaři), sekce 2.2 stavěcí psi britští a irští; setři.

Základní péče o Gordon setra

Gordon setra je potřeba pravidelně kartáčovat a odstříhávat přebytečné chlupy pod ušima, předejde se tím případným ušním zánětům, srst na vnějších stranách uší se nechává růst volně. Drápky se udržují v délce těsně nad zemí.