(Grönlandshund)

Původ Grónského psa

Grónský pes je jedním z nejstarších plemen na světě. V 17. století byl převezen ze Sibiře do Grónska. Byl využíván Eskymáky při lovu a transportu. Byl chován pro svou sílu, mohutnost, odolnost a vytrvalost, v úvahu byl však brán i jeho atraktivní vzhled.

Povaha Grónského psa

Grónský pes je samostatný, inteligentní, vyrovnaný, dominantní, tvrdý sám k sobě, svéhlavý, nesmírně energický a temperamentní. Nesnáší samotu, má rád společnost lidí, není však vhodný do rodiny ani jako hlídací pes. Nesnese se s kočkami a jinými domácími zvířaty, s ostatními psy vychází v celku dobře. Tento pes potřebuje velké množství pohybu a aktivit k vybití přebytečné energie. Při nedostatku pohybu má sklony utíkat. Nejvhodnější využití Grónského psa je tažení saní. Je velmi svéhlavý a proto těžko vychovatelný, vyžaduje pevnou ruku. Je uzpůsoben životu v zimě, proto se nesmí příliš namáhat v teplotách převyšujících 15ºC.

Popis Grónského psa

Minimální kohoutková výška psa je 60 cm, pro fenu platí 55 cm, maximální výška není stanovena. Váha psů by měla být v rozmezí 25 až 32 kg, fen 15 až 25 kg. Lebka je mírně klenutá a široká, nejširší v části mezi ušima. Stop je zřetelný, ale ne příliš výrazný. Čenich je velký a tmavý, v období zimy se může zbarvit do růžova. Tlama je u kořene široká, směrem k nosu se zužuje, ale není špičatá. Oči Grónského psa jsou tmavé, někdy v barvě srsti, jsou mírně šikmé, nejsou zapadlé ani vystupující. Uši mají trojúhelníkovitý tvar a zaoblené špičky, jsou poměrně malé a vždy pevně vztyčené. Trup je o málo delší než kohoutková výška. Hrudník je hluboký a široký, ne sudovitý. Břicho může být mírně vtažené. Hrudní končetiny má Grónský pes rovné, silné, bohatě osvalené. Poměrně velké tlapy jsou mohutné a kulaté, polštářky a drápy pevné a silné. Tlapy jsou mohutné a silné, polštářky jemně zaoblené a pevné, drápy silné. Vysoko nasazený ocas má být silný a huňatý, zatočený nebo mírně stočený nad hřbetem. Hustá, rovná a hrubá srst nesmí být zvlněná, podsada je jemná a velmi hustá. Na hlavě a končetinách je srst krátká, na zbytku těla je delší a bohatší. Na spodní straně ocasu je srst nejdelší, to dodává huňatý vzhled. Přípustné jsou všechny barvy i kombinace, kromě albinotické čistě bílé. Pohyb je harmonický, neúnavný a plynulý.

Plemenný standard

Grónský pes patří podle standardu FCI do skupiny V. - Špicové a primitivní typy, sekce 1 - Severská tažná plemena.

Základní péče o Grónského psa

Srst Grónského psa nevyžaduje příliš péče, jen v období línaní je třeba psa vyčesávat hustým kartáčem, tím se ze srsti odstraní uvolněné chlupy. Délka drápů se má udržovat těsně nad úrovní země.