Jdi na obsah Jdi na menu
 


BernardýnObrazek

Pohodářský člen rodiny.

 

Historie plemene a počátky chovu

Ve středověku procházela přes území dnešního Švýcarska římská vojska, která po sobě krom jiného zanechala specifický druh psů, zvaných molosové. Tito předchůdci Svatobernardského psa byli po té dlouho chováni a šlechtěni v téměř naprosté prostorové izolaci ve švýcarském klášteře sv. Bernarda. Pravděpodobným křížením s novofundlandským psem a dánskou dogou vzniklo zcela svébytné a jiným psům zcela nepodobné plemeno Svatobernardských psů. Prvním skutečným chovatelem byl pan Schumacher, který vedl záznamy o své chovné skupině a psům vytvářel rodokmeny. První švýcarská plemenná kniha byla založena v roce 1884.

 

Povahové vlastnosti

Povahu Svatobernardského psa (Bernardýna) asi nejvýstižněji charakterizuje slovo dobrák. Tito psi se chovají přátelsky a téměř ochranářsky ke všem živým tvorům. Tedy alespoň do chvíle, než vycítí případné špatné a zlé úmysly. Celosvětově proslavený je u Svatobernardského psa jeho dojemně mateřský vztah k dětem.

 

Současně ale tito psi patří mezi extrémně citlivá plemena, která těžce snášejí tvrdá slova, křik a napětí v rodině a v případě potřeby neváhají zasáhnout ve prospěch utlačovaného a slabšího člena domácnosti.

 

Tělesná konstituce

Bernardýn je impozantní svalnatý obr, což ale ještě více zvyšuje jeho osobité kouzlo. Svatobernardský pes je znám jak v krátkosrsté, tak v dlouhosrsté varietě.

 

Krátkosrstí psi mají přiléhavou patrovou srst. U dlouhosrstých je délka srsti střední, je mírně zvlněná a nesmí být kudrnatá, přičemž na ocase a na nohou je srst delší. Přípustné barevné variety plemene Svatobernardských psů - povoleny jsou nejrůznější odstíny hnědožluté, červené ve spojení s bílými znaky, které jsou ale přesně stanoveny.

 

Standard plemene Svatobernardský pes

Kohoutková výška psů je nejméně 70 cm, u fen je to 65 cm. Hřbet Svatobernardského psa je extrémně široký, hrudník je rovněž široký a hluboký. Ocas je mohutný, těžký a je nošen svěšeně, špička se může mírně stáčet vzhůru. Končetiny jsou zaúhlené a velice masivní.

 

Široký a silný krk přechází v impozantně stavěnou, obrovskou hlavu. Tlama je spíše hluboká a široká. Uši má Svatobernardský pes jen středně velké, ale vysoko nasazené a svěšené volně podél hlavy, čímž hlavu opticky ještě více rozšiřují. Oči jsou střední velikosti a tmavé barvy.

 

Základní péče

Chov Svatobernardského psa je náročný po stránce finanční, prostorové ale i po stránce psychické vyspělosti a skutečně uvědomělé volby ze strany budoucího majitele.

 

U krátkosrsté variety plemene není péče o srst nikterak náročná, u dlouhosrsté variety je srst třeba nejméně dvakrát týdne kartáčovat a česat.

 

Zvláštní nároky

Vše co se týká chovu plemene Svatobernardského psa lze bez zaváhání nazvat zvláštními nároky. V době růstu je toto plemeno nesmírně náročné na kvalitu stravy, zároveň se do období plné dospělosti v žádném případě nesmí pohybově přetěžovat, protože celý pohybový aparát je již extrémně zatížen extrémním růstem. Strava nesmí být ani v dospělosti ochuzena - mělo by to těžké zdravotní následky.

 

Svatobernardský pes se dá poměrně snadno vychovat i vycvičit, nicméně základním předpokladem je dostatečná včasnost. Dospělý pes vás, aniž by to sám jakkoliv pocítil, za vodítko odvleče kamkoliv se mu zachce, pokud je nedostatečně vycvičen. Jednotvárný a příliš direktivní výcvik se pro toto plemeno nehodí. Plemeno Svatobernardského psa patří mezi výjimečná plemena a hodí se proto také pro výjimečné majitele, kteří nebudou litovat finanční, časové a citové náročnosti chovu. Pro psychicky labilnější zájemce se Svatobernardský pes (Bernardýn) nehodí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

SUPR PES

(kateřina, 22. 1. 2012 17:15)

tento pes je uzasny doma mam 2 feny obě jsou boži je to ten nejlepsi pes na svete!!!